Postup (non) lege artis – co dělat, když lékař nepostupoval správně? A jak to poznám?

V případě, kdy jsme nuceni vyhledat pomoc lékaře, očekáváme, že nám tento pomůže od všech bolestí a strastí, a to co nejrychleji a bez pochybení. I lékaři jsou však „jen“ lidé a jako každý jiný člověk také chybují, jejich pochybení však mohou mít na život pacienta zásadní dopady. Tato pochybení mohou být různě závažná a mohou být způsobena mnoha faktory (vyčerpání, nedostatek odbornosti, nedostatek potřebného vybavení, apod.), přičemž pro naše účely zcela vynecháme případy, kdy zdravotnický pracovník úmyslně ublížil pacientům, viz například kauzy heparinových vrahů, když se jedná o zcela výjimečné situace. Výše uvedené a mnoho dalších rizik však často při příchodu do nemocnice nemůžeme u lékaře rozpoznat a často také nejsme schopni jako laici vyhodnotit, zda je zvolený postup lékaře správný, či naopak nikoli. 

Není tedy ničím neobvyklým, že se na nás obrací klienti s žádostí o pomoc v případě, kdy mají pocit, že jim v nemocnici nebyla poskytnuta potřebná pomoc, případně tato byla poskytnuta nesprávně. Tyto „zdravotnické spory“ však nejsou ničím snadným a klienti jsou často při příchodu překvapeni, jak složité může být postup lékařů vyhodnotit či prokázat, že byl nesprávný.

A jak tedy dále postupovat?

Při první schůzce je nezbytné, aby nám klient předložil veškerou dostupnou zdravotnickou dokumentaci a popsal, jak léčba probíhala, jaký je jeho aktuální zdravotní stav, jaký byl jeho zdravotní stav před léčbou/zákrokem, v čem spatřuje pochybení, apod. Je však zřejmé, že my ani klient nejsme schopni kvalifikovaně posoudit práci lékaře, byť si můžeme na základě různých indicií určitý obrázek udělat. 

Aby bylo možné lékaře, resp. zdravotnické zařízení úspěšně zažalovat a domáhat se případně zaplacení způsobených útrap či náhrady za nesprávný postup lékařů a tím způsobené následky, je potřeba, abychom měli k dispozici odborný pohled jiného lékaře – ideálně znalecký posudek z daného oboru. S odborníky, kteří takový znalecký posudek vypracují, Vás můžeme zkontaktovat. 

Pro úspěch ve sporu je pak potřeba prokázat, že postup lékařů byl tzv. non lege artis. Tento pojem není nikde v zákoně definován, přesto je s ním v soudních rozhodnutích velmi často pracováno. Postupovat lege artis, tedy správně, dle předem určených pravidel a v souladu se zákonem, je základní právní povinností při poskytování zdravotní péče. 

Postup lege artis by měl tedy znamenat, že byly zdravotnickými pracovníky dodrženy veškeré odborné a zákonné postupy, kdy se jedná o dodržení příslušných zákonů stanovujících kvalifikaci k výkonu povolání či různé právní předpisy organizačně-technického charakteru, ale především o poznatky lékařské vědy a o zkušenosti a dovednosti lékaře. Tento pojem je pak různě konkretizován soudními rozhodnutími, a i proto je velmi složité na první pohled jednoznačně určit, zda lékař nějak pochybil. Navíc případné pochybení nebude vždy naprosto zřejmé, resp. bude to často nedbalostní jednání, jehož závažnost a důsledky si mnohdy nemusel v danou chvíli uvědomit ani sám lékař či jiný zdravotnický pracovník. Pokud však zdravotnický pracovník porušil některá z těchto pravidel, postupoval tzv. non lege artis, a je zde prostor pro uplatnění Vašeho nároku u soudu. 

Je pak zjevné, že na všechny pacienty nelze aplikovat jeden univerzální postup a je nutné, aby lékař zvolil po dohodě s pacientem a s ohledem na jeho individualitu uznávaný medicínský postup. Pokud tak lékař učiní a dodrží u tohoto veškeré ostatní povinnosti (informační povinnost lékaře vůči pacientovi, souhlas pacienta se zákroky a léčebnými postupy, apod.) postupuje na náležité odborné úrovni, tedy lege artis. 

Mezi typické příklady postupu non lege artis, tedy postupu v rozporu s tím, co jsme si popsali výše, lze zařadit například: nedostatečné vyšetření, nedostatek odborných znalostí, hrubý diagnostický omyl, chyba při zákroku, nesprávné podání léků, nevhodné (nešetrné) jednání s pacienty, nikoli řádné vedení zdravotnické dokumentace, nedostatečný dozor, přecenění vlastních schopností, apod. 

Ne každý negativní následek práce lékařů je však důsledkem postupu non lege artis a je za něj nesena odpovědnost. Pro tyto případy zde máme například pojem vitium artis, kdy v tomto případě se jedná o pochybení, ale neúmyslné a nevědomé. Může se jednat o nesprávný výkon zdravotní péče v důsledku nedostatečné znalosti, zručnosti nebo schopnosti zdravotnického pracovníka. Dle Nejvyššího soudu ČR se pak jedná o nezaviněný neúspěch při poskytování zdravotní péče. Jako příklad lze uvést situaci, kdy lékař zvolil rizikovější operační metodu, když podcenil nebezpečí poškození nervu. V těchto situacích je možné se vyvinit, pokud škůdce prokáže, že nezpůsobil škodu.  

Je pak také zřejmé, že lidské tělo je složitý mechanismus, kdy i při důsledném postupu mohou nastat komplikace, které lékař nemůže ovlivnit.

Závěr

Závěrem však nutno připomenout, že každý z nás má právo na to, aby případné lékařské zákroky byly prováděny v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy a aby bylo chráněno naše zdraví a život, přičemž jakákoli nám poskytována zdravotní péče musí probíhat na náležité odborné úrovni. 

Pokud jste tedy přesvědčení, že ve Vašem případě zdravotnický personál nepostupoval „správně“ (lege artis) a Vám v důsledku tohoto postupu vznikla jakákoli újma, neváhejte se na nás obrátit. V neposlední řadě také zdůrazňujeme, že právo na náhradu nemajetkové újmy máte i v případě, kdy nesprávným lékařským postupem došlo k ublížení či dokonce smrti osoby Vám blízké.